Giro d´ Burčák 2025

17. ročník - Dolní Dunajovice a okolí

Přihlášky - Přijímá od 1. 1. 2025 Dáša Ehrenbergerová, 💻 egova@seznam.cz, 📞 +420 739 569 070.

Trasy připravil - Martin Horák 💻 chuichi.nagumo@seznam.cz.

--- Základní informace ---

>>> Ubytování = Penzion U Pitrů, U Pekárny 644, Dolní Dunajovice.

>>> Doprava = Individuální (sraz účastníků v místě ubytování).

>>> Stravování = V restauracích na trasách + z vlastních zásob.

--- Doplňující informace ---

>>> Vedení tras = Trasy vedou převážně po silnicích 3. třídy, některé úseky po silnicích 2. třídy a po značených i neznačených lesních a polních cestách. Trasy mohou být upraveny v závislosti na počasí a na stavu nezpevněných cest. Trasy je možné zkracovat dle fyzických dispozic účastníků.

>>> Účastníci akce = Účastníci jedou na vlastní nebezpečí, jsou povinni dodržovat pravidla silničního provozu, dodržovat pokyny vedoucího akce a dbát o svou bezpečnost. Pro zájemce o trasy do Rakouska (pondělí 1.9. a středa 3.9.) je povinnost si zařídit cestovní pojištění pro cesty do zahraničí (pojištění léčebných výloh).

>>> Doporučené vybavení = Vhodné je jakékoliv kolo s výbavou pro provoz na veřejných komunikacích i v terénu. Vhodné oblečení a obuv na kolo i na ubytování, pláštěnku a cyklistickou přilbu. S sebou vezměte náhradní duši a lepení, zámek, blikačku, světlo, náhradní oblečení atd. Kromě aktivního ježdění na kole je plánováno po návratu z trasy také posezení při víně a koštování dobrého burčáku.

--- Denní program ---

>>> 1. den neděle = Příjezd + individuální program.

>>> 2. den pondělí = Rakousko – Falkenstain, délka 48 km, stoupání 568 m, klesání 567 m, doba 3:20. --- Dolní Dunajovice – Březí – cyklo 9 a poté EV13 – hraniční přechod Mikulov/Ottenthal – Ottenthal – Guttenbrunn – Falkenstain – Kleinschweinbarth – Kreutzberg - hraniční přechod Sedlec/Drasenhof – cyklo 41 a poté 5044 – Mikulov – cyklo 5044 a poté 5236 – Bavory – cyklo 5236 – Perná – cyklo 5236 – Dolní Dunajovice.

>>> 3. den úterý = Nové Mlýny, délka 58 km, stoupání 198 m, klesání 196 m, doba 3:34. --- Dolní Dunajovice – cyklo 5236, poté podél E461 a poté cyklo 5044 – Horní Věstonice – cyklo 5044 – Dolní Věstonice – cyklo 5043 – Pavlov – Stezka Českem – Nové Mlýny – červená tur. značka – Mars ATC – Strachotín – cyklo 5174 – Pasohlávky – Drhnolec – rozhledna u Křížku – cyklo "Moravská vinná" a poté cyklo "Stará hora" – Brod nad Dyjí – cyklo "Stará hora"/5236 – Dolní Dunajovice.

>>> 4. den středa = Rakousko – Laa an der Thaya, délka 57 km, stoupání 168 m, klesání 171 m, doba 3:27. --- Dolní Dunajovice – cyklo 5 – Novosedly – cyklo "K soutoku" – Jevišovka – cyklo 5 – Hevlín – cyklo 5 – Laa an der Thaya – modrá NLW a poté neznačená – Alt-Prerau – neznačená – hraniční přechod Nový Přerov/Alt-Prerau – cyklo "Ahoj sousede" a poté cyklo 5 – Novosedly – cyklo 5A – Brod nad Dyjí – cyklo 5236 – Dolní Dunajovice.

>>> 5. den čtvrtek = Hustopeče, délka 57 km, stoupání 668 m, klesání 671 m, doba 3:59. --- Dolní Dunajovice – cyklo 5236, poté podél E461 a poté cyklo 5044 – Horní Věstonice – cyklo 5044 – Dolní Věstonice – cyklo 5043 – Strachotín – cyklo SR1 a poté cyklo PO6 – Popice – cyklo "Moravská vinná" – Hustopeče – NS "Mandloňové sady", poté cyklo HU1, poté neznačená a poté cyklo "Krajem kvetoucí révy" – Starovice – cyklo "Krajem kvetoucí révy" – Popice – cyklo "Moravská vinná" – Pouzdřany (po modré tam a zpět na Pouzdřanskou step) – cyklo "Moravská vinná" a poté cyklo 5174 – Pasohlávky – cyklo 5174 – Brod nad Dyjí – cyklo 5236 – Dolní Dunajovice.

>>> 6. den pátek = Individuální program + odjezd.

--- Vlastivědně poznávací text ---

[1] – Pálava = Chráněná krajinná oblast Pálava byla vyhlášena výnosem Ministerstva kultury ČSR ze dne 19. března 1976 na území s rozlohou 83 km² zahrnujícím hřebeny Pavlovských vrchů, Milovický les a sníženinu jižně od něj až po státní hranici s Rakouskem. CHKO Pálava ochraňuje nejcennější biotopy druhově bohatých skalních, drnových a lučních stepí, lesostepí, teplomilných doubrav a suťových lesů vyvinutých na vápencových kopcích Pavlovských vrchů. Lesní komplex Milovického lesa tvoří teplomilné doubravy a panonské dubohabřiny se dvěma oborami pro chov zvěře. V nivě Dyje mezi Novými Mlýny a Bulhary se střídají lužní lesy s jinými mokřadními nebo vodními společenstvy. V roce 1986 byla chráněná krajinná oblast Pálava organizací UNESCO zařazena do mezinárodní sítě biosférických jsou rezervací chránících ukázky nejvýznačnějších světových ekosystémů. a území CHKO byla v roce 2004 vyhlášena ptačí oblast. Předmětem ochrany populace čápa bílého, orla mořského, včelojeda lesního, strakapouda jižního, strakapouda prostředního, pěnice vlašské, lejska bělokrkého a ťuhýka obecného.

[2] – Dolní Dunajovice = Obec Dolní Dunajovice (německy Unter Tannowitz, resp. Untertannowitz) se nachází v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji. Žije zde přibližně 1 700 obyvatel. Jedná se o vinařskou obec v Mikulovské vinařské podoblasti (viniční tratě Ořechová hora, Pod Slunným vrchem, Dunajovský kopec, Kraví hora, Mlýnská, Zimní vrch, Plotny). V Dolních Dunajovicích se dne 14. prosince 1870 narodil rakouský kancléř a později rakouský prezident Karl Renner (1870–1950). První vesnické sídliště se nacházelo západně od nynější obce na návrší pod Slunečnou, Jánskou horou a Liščím kopcem. Toto místo bylo zvoleno především z bezpečnostních důvodů. Předpolí sídliště bylo močálovité. V roce 1920 byly odkryty tzv. liščí díry, které sloužily v době války jako bezpečný úkryt pro ženy, děti a staré muže. Staré Dunajovice zanikly s největší pravděpodobností v polovině 10. století. Obec tak musela být podobně jako jiné obce a města v Sudetech nově osídlena. Hrabě Rudolf Tieffenbach zrušil v obci robotu. Na jeho počest nechávali občané jednou týdně vyzvánět kostelními zvony. Když se jednou rozhodli konšelé zvyk zrušit, zvony zvonily samy od sebe. Tento zvyk zanikl až ve 20. století.

[3] – Mikulov = První písemná zpráva o Mikulovu je datována k roku 1173. Už v roce 1414 čítal Mikulov asi 2500 obyvatel. Město v té době tvořilo relativně malé jádro obehnané hradbami a rozsáhlá předměstí. Požáry v letech 1536 a 1561 ve vnitřním městě téměř zcela zničily gotickou zástavbu města. Město Mikulov jako centrum panství v letech 1249-1560 nejdříve rozvíjel rod Liechtensteinů. V letech 1575-1945 zde převzal vládu rod Dietrichsteinů, za jehož éry dosáhlo město největšího rozkvětu. Nová renesanční přestavba Mikulova se plně rozvinula po r. 1575. Výjimečnou postavou dějin města byl kníže, kardinál a olomoucký biskup František z Dietrichsteina. Od jeho převzetí panství v roce 1611 systematicky přetvářel město po stránce stavební, hospodářské a kulturní v rezidenci hodnou jeho postavení ve státě. Díky němu se provinční městečko přeměnilo v dočasné centrum Moravy. Jeho orientace na renesanční italskou kulturu a z toho plynoucí volba architektů a stavitelů vtiskla městu nový výraz. Slibný vývoj Mikulova zabrzdilo dobytí a obsazení města Švédy roku 1645, po kterých následovaly negativní dopady tureckých a uherských válek a zhoubné požáry z r. 1663 a 1719. Stavební činnost v Mikulově však neustávala, působili zde stavitelé a umělci zvučných jmen - Johan Bernard Fischer z Erlachu, Lukas Hildebrant či později Ingnác Lengelacher. V roce 1784 těžce narušil barokní vzhled města vůbec nejzhoubnější požár v dějinách Mikulova, který zničil přes 350 domů. Městské domy byly po požáru adaptovány velmi pomalu a skromně, nicméně koncem 18. století měl Mikulov 7440 obyvatel v 760 domech. Výstavba železnice, nového dopravního spojení Brna a Vídně přes Břeclav v polovině 19. století, vyčlenila Mikulov z hlavní sítě obchodních cest. Vlivem toho nastává postupné vylidňování města odchodem jeho obyvatel převážně do Vídně. Po zaniknutí patrimonijních úřadů v r. 1848 se město stalo sídlem okresního hejtmanství a okresního soudu. K nejsmutnějším dnům v historii města se zapsal 22. duben 1945, kdy mikulovský zámek téměř do základů vyhořel. Citlivá obnova zámku byla provedena dle návrhu architekta Otakara Oplatka, který se také podílel na výstavbě obytných domů ve válkou zničeném městě. Válečnými událostmi a poválečným přístupem k historickému dědictví utrpěla nejvíce západní část historického jádra s židovskou čtvrtí, kde byly v 60. letech provedeny plošné demolice (cca 227 domů), včetně Dolní synagogy, zachována byla jen část původní zástavby v ul. Husova. Od 60. let se Mikulov dále rozšiřoval především jihozápadním směrem, kde byla provedena 3-4 podlažní plošná panelová výstavba. V méně exponované poloze západně od města byla vybudována průmyslová zóna. Po reformě veřejné správy je od r. 2003 Mikulov sídlem pověřeného úřadu 3. stupně. Díky své geografické poloze bylo město místem, kde se setkávaly kulturní a náboženské proudy různých etnik a jejichž odkazy jsou ve městě patrné dosud. Vedle soužití Čechů a Němců se zde již od pol. 15. stol. začala utvářet významná židovská komunita, která byla jednou z nejsilnějších na Moravě. Od roku 1526 byl Mikulov prvním městem v českých zemích, kde se téměř na sto let usídlili a působili novokřtěnci čili anabaptisté (známí také jako habáni).

[4] – Kozí hrádek = Kozí hrádek patří k jedné ze tří skalnatých dominant města Mikulova. Po nedávných terénních úpravách se tato lokalita stala vhodným volně přístupným odpočinkovým centrem. Kozí hrádek se odedávna podílel na strategické kontrole cest spojujících Brno s Vídní a tak spoluzabezpečoval náležitou ochranu. Na vrcholu Kozího vrchu byla v 15. století vybudována dvoupatrová dělostřelecká věž s ochozem, prolomená střílnami. Vybudování této věže přispělo ke zlepšení obranné techniky Mikulova, zejména mikulovského hradu (dnešního zámku), který tímto získal velmi dobré obranné schopnosti nejen u nás, ale i v rámci střední Evropy. Dodnes se dochovalo toto pozdně gotické předsunuté opevnění s břitem. Kozí hrádek tak zůstává mimořádným stavebním dílem patřícím do součásti mikulovského stavebního jádra. Výsledkem nedávných úprav je proměna lokality ve volně přístupné odpočinkové centrum.

[5] – Dietrichsteinská hrobka = Kostel sv. Anny s napodobeninou Svaté chýše z italského Loreta vyrostl v průběhu let 1623-1656 v dolní části mikulovského náměstí. Na jihozápadní straně kostela byla vystavěna pohřební kaple Dietrichsteinů, počátkem 18. století získal dvouvěžové průčelí podle návrhu J. B. Fischera z Erlachu. Celou stavbu značně poškodil zničující požár města v roce 1784 a teprve v polovině 19. století byla přestavěna na hrobku rodiny Dietrichsteinů. Z dosavadního prozatimního útočiště pod kostelem sv. Václava sem byly přeneseny pozůstatky členů rodu z let 1617-1852.

[6] – Südmährenkreuz = Südmährenkreuz nebo též Südmährerkreuz, v českém překladu Jihomoravský / Jihomoravanský kříž, je památník v severovýchodním Rakousku poblíž hranic s Českem (asi 4 km jižně od Mikulova). Nachází se na vrchu Kreuzberg (či Schweinbarther Berg, 337 m n.m.) severovýchodně od vesnice Kleinschweinbarth v obci Drasenhofen. Kříž a pod ním umístěná pamětní deska připomínají německé obce a obyvatelstvo jihomoravského pohraničí, které bylo vyhnáno po druhé světové válce. Od kříže je výhled na Mikulovsko a Pavlovské vrchy.

[7] – Falkenstein = Falkenstein je zřícenina hradu v severní části Weinviertelu u městyse Falkenstein v Dolních Rakousích. Zřícenina hradu stojí v nadmořské výšce 299 metrů na vysokém vápencovém útesu ve strategicky vynikající poloze. Původní hrad byl postaven kolem roku 1050 jako říšská pevnost a příslušel pod farní úřad Falkenstein. Předpokládá se, že založení hradu bylo za druhé vlny bavorské kolonizace Weinviertelu za císaře Jindřicha III. Černého. V roce 1106 by mohl hrad při příležitosti sňatku Leopolda III. Babenberského s dcerou císaře Jindřicha IV., Agnes, jako královský majetek v držení zemských knížat. Hrad zůstal lénem až do 1571. Hrad byl opakovaně po delší dobu jako zástava převáděn na různé šlechtické rody, mezi jinými také rod Liechtensteinů. Hrad držela od roku 1480 do 1571 rodina Fünfkirchenů. Roku 1572 prodal Maximilian II. hrad a panství Falkenstein plukovníkovi Hansi von Trautson. On a jeho potomci přestavěli hrad na renesanční tvrz. Roku 1645 se hradu zmocnili Švédové, ale nezničili jej. Úpadek nastal až koncem 17. století, navíc hrad byl samotnými vlastníky rozebírán jako stavební materiál. Po smrti knížete Jana Viléma Trautsona (1700–1775), posledního mužského potomka Trautsonů připadl Falkenstein na potomstvo knížete Jindřicha Josefa Auersperga, později na rod Bartensteinů a roku 1850 na svobodného pána Maximiliana Vrintse (od 1860 s přídomkem Graf von Falkenstein).

[8] – Vodní dílo Nové Mlýny = Vodní dílo Nové Mlýny (VDNM) je kaskáda tří přehradních nádrží na řece Dyji pod Pavlovskými vrchy na jihu Moravy, na rozhraní okresů Břeclav a Brno venkov. Nazývá se podle stejnojmenné osady pod poslední hrází. Nádrže byly postaveny v 70. až 80. letech 20. století, aby zamezily každoročním záplavám a zvýšily intenzitu zemědělské výroby. Hlavním důvodem výstavby byly plány socialistického hospodářství na rozsáhlé systémy zavlažovacích kanálů. Samotná dolní nádrž je největší vodní plochou na Moravě a celá kaskáda zabírá plochu 32,3 km². Nádrže jsou nicméně velmi mělké, hloubka často nepřesahuje 2 metry. Horní nádrž má přirozené břehy, střední a dolní z větší části umělé (hráze) - místy je hladina nad úrovní okolního terénu. Do prostřední nádrže se společným ústím vlévají řeky Svratka a Jihlava. Na březích nádrží se nacházejí obce Brod nad Dyjí, Dolní Věstonice, Pasohlávky, Pavlov, Strachotín a několik rekreačních oblastí a areálů. Horní nádrž slouží pro rekreaci, střední je přírodní rezervací (PR Věstonická nádrž) s ostrůvky pro hnízdění ptáků a dolní pro závlahy (v současnosti velmi omezené avšak s potenciálem do budoucna), výrobu elektřiny (Malá vodní elektrárna Nové Mlýny), rekreaci (jachting, windsurfing) a rybolov.

[9] – rozhledna U Křížku = Stavbu z roku 2012 tvoří dřevěná nosná konstrukce a ocelové točité schodiště. Rozhledna dostala název podle viniční trati, ve které stojí, a je vysoká 11 metrů. Z vyhlídkové plošiny nabízí nádherný pohled zejména do Rakouska.

[10] – Laa an der Thaya = Laa an der Thaya (česky Láva nad Dyjí) je malé rakouské město ve spolkové zemi Dolní Rakousko těsně u hranic s Českou republikou, asi dva kilometry jižně od Hevlína. Leží v regionu Weinviertel a je turisticky vyhledávané i díky termálním lázním. Žije zde přibližně 6 300 obyvatel. Jde o třetí největší sídlo okresu Mistelbach. Laa leží na severu oblasti Weinviertel v Dolním Rakousku. Území obce zabírá 72,89 km², 2,87 % území je zalesněno. Laa leží v blízkosti řeky Dyje (německy Thaya), která však městem přímo neprotéká, podobně jako říčka Pulkava (německy Pulkau), v 19. století zregulovaná a zaústěná do Dyje asi 3 km severozápadně od Laa. Městem tak dnes protéká pouze uměle vybudovaný Dyjsko-mlýnský náhon (německy Thayamühlbach-Kanal). V době třicetileté války se v roce 1645 Laa zmocnila vojska švédského generála Lennarta Torstensona (1603–1651). V letech 1869 a 1870 byla východně od městečka vybudována železniční stanice na Společnosti hlavní státní z Vídně do Brna (Vídeň trati rakouské dráhy (StEG) – Stadlau – Mistelbach – Laa an der Thaya – Hrušovany nad Jevišovkou – Moravský Krumlov – Střelice u Brna) s odbočkou do Znojma. O pár let později byla ze stanice v Laa vyvedena tzv. Pulkavská dráha, propojující Břeclav a Mikulov přes Novosedly s dráhou císaře Františka Josefa I. (Vídeň – Gmünd – České Budějovice). Po vzniku Československa byla dráha do Novosedel zrušena. Hlavní trať do Brna a Znojma byla v přeshraničním úseku Hevlín – Laa an der Thaya přerušena po druhé světové válce. Její obnova je v současnosti předmětem politických diskusí.

[11] – Hustopeče = Hustopeče (německy Auspitz) jsou město v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji, 30 km jižně od Brna, v národopisné oblasti Hanáckého Slovácka. Pošta a místní železniční stanice má název Hustopeče u Brna. Žije zde přibližně 6 400[1] obyvatel. Oblast je osídlená už od prehistorických dob, první zmínka o Hustopečích je z 1. poloviny 13. století. Dnes leží na dopravním tahu mezi Brnem a Bratislavou v úrodné a klimaticky teplé oblasti s tradicí pěstování vína a ovocných stromů. Hustopeče byly v 18. století největší vinařskou obcí na Moravě. V 50. letech 20. století došlo i k rozvoji průmyslu: významným podnikem byla Mostárna Hustopeče, která však již ukončila činnost a průmyslový areál převzaly nové podniky. Městem protéká potok Štinkovka (nářečně též Štinkavka), na okolních svazích jsou mezi vinohrady i původní stepní trávníky. Turistický ruch se soustředí kolem vinařství. Z historických památek je možné jmenovat renesanční budovy na náměstí (Starou radnici, Dům U Synků, kašna Žumberák), v 20. století byla postavena nová radnice a kostel svatého Václava a svaté Anežky České. Těsně okolo města vede dálnice D2. Jedná se o vinařské město ve vinařské oblasti Morava, podoblasti Velkopavlovické (viniční tratě Na výsluní, Čtvrtě, Růženy, U mlýnku, Stará hora, Starý vrch, Stráně, Lísky). Sousedními obcemi sídla jsou Křepice, Kurdějov, Popice, Nikolčice, Velké Němčice, Starovice, Starovičky, Strachotín a Šakvice.

[12] – rozhledna Mandloňové sady = Volně přístupná dřevěná rozhledna s ocelovým točitým schodištěm byla postavena v letech 2011-12. Její celková výška je 17,4 m. Stavba je umístěna na okraji mandloňového sadu. Architektonickou část rozhledny navrhl architekt M. Novák, technickou část A. Olšina. Z rozhledny můžete shlížet na město Hustopeče, Pálavu nebo vodní nádrž Nové Mlýny.

[13] – Pouzdřanská step = Národní přírodní památka Pouzdřanská step – Kolby se nachází v katastrálním území obcí Pouzdřany a Uherčice v okrese Břeclav. Rozkládá se na ploše 157,13 ha a tvoří ji východní, jižní a částečně západní úbočí Uherčické nové hory (kóta 306,7 m n. m.) a část její plošiny na temeni směrem k vrchu Strážná (294 m n. m.) ve Starovické pahorkatině. Pouzdřanská step Kolby je výjimečné území, které zcela jistě nadchne přírodovědce a ohromí nejednoho milovníka přírody. Mimořádnou hodnotu této lokality potvrzuje skutečnost, že se jedná o jedno z nejstarších chráněných území na Moravě a zároveň evropsky významnou lokalitou soustavy Natura 2000. Velká část Pouzdřanské stepi je dnes porostlá širokolistým suchým trávníkem, zejména se zde vyskytuje válečka prapořitá. Díky pravidelné údržbě, jako je kosení trav či pastvě zvířat, se tu v době probouzejícího se hlaváčku jarnímu. vykvétá kosatec a vstavač jara daří V květnu různobarvý vojenský, létu dominuje hvězdnice chlumní nebo oman německý. Na příkrých vysychajících svazích se vyskytují souvislé porosty trsnatých trav: kavyl sličný a kavyl vláskovitý a také kostřava. Ve větru se vlnící stříbrné moře kavylů se stalo typickým znakem pro tuto lokalitu. Z dalších rostlin tu lze nalézt pelyněk Panćicův, kozinec bezlodyžný, katrán tatarský, kosatec nízký, sinokvět měkký, koniklec velkokvětý a luční i další teplomilné rostliny.

Vytvořeno 18. května 2025 ................................................................................................................................ Aktualizováno 18. května 2025