Se smutkem oznamujeme,

že nás navždy a nečekaně opustil v pondělí 26. srpna ve věku 58 let předseda

Klubu českých turistů

RNDr. Jiří Homolka.

* 08. 02. 1966

+ 26. 08. 2024

Smuteční shromáždění k uctění památky se uskuteční

VE STŘEDU 02. ŘÍJNA 2024 V 16.00 HODIN

na nádvoří Náprstkova muzea v Praze.

Ústřední výbor

Vzpomínka Oblasti Pardubický kraj

Předseda Klubu českých turistů RNDr. Jiří Homolka

dne 08. května roku 2024 odhalil v Pardubicích pamětní desku doktoru Štolbovi, prvnímu to předsedovi KČT Pardubice.

Odbor byl založen roku 1894. 

RNDr. Jiří Homolka - Předseda , Ing. Břetislav Boháč - Síň slávy, Ing. Jiří Ehrenberger - Slovan Pardubice

Před odhalením desky na bývalé zahradě doktora Štolby.

Pražské rozloučení s RNDr. Jiřím Homolkou

Náhle a nečekaně nás opustil dne 26. srpna předseda Klubu českých turistů RNDr. Jiří Homolka. Bylo mu teprve 58 let. Za tu dobu však stihl velmi mnoho a na jeho obětavé nasazení vzpomínají turisté, kteří ho zažili ještě jako děti, protože začínal jako vedoucí vsetínského turistického oddílu mládeže. Postupně prošel řadou funkcí, podílel se na organizaci letních táborových škol. Na celorepublikové úrovni byl 19 let místopředsedou Asociace TOM jedná se o rok 1996 – 2015.

V Klubu českých turistů byl členem předsednictva KČT (2006–2014), zastával funkci místopředsedy KČT (2014– 2018) a v březnu 2022 byl zvolen předsedou KČT. Této funkce se ujal s upřímným nadšením a odpovědností. Vážil si dobrovolnické práce, serióznosti a slušnosti v jednání, stejně jako znal hodnotu zdravého životního stylu a lásky k přírodě.

Přinášíme pár vzpomínek na Jiřího Homolku od jeho blízkých spolupracovníků a přátel, které zazněly na posledním rozloučení na nádvoří Náprstkova muzea v Praze dne 02. října 2024.

Dne 27.09.2024 proběhlo posledního rozloučení s náhle zesnulým předsedou RNDr. Jiřím Homolkou (08.02.1966-26.08.2024) v evangelickém kostele Horního sboru ve Vsetíně. Se svými vzpomínkami na Jirku Homolku vystoupili kromě rodiny tři hosté. Starosta města Vsetín Jiří Čunek, čestný předseda KČT Jan Havelka a předseda Asociace TOM Tomáš Novotný. Dne 02.10.2024 se uskutečnilo smuteční shromáždění k uctění památky zesnulého předsedy KČT na nádvoří Náprstkova muzea v Praze, kde promluvili místopředseda Ladislav Macka, dcera Jana, předseda Fichtelgebirgsverein Rainer Schreier, předseda Asociace TOM Tomáš Novotný a Sylvie Ondříčková, vnučka Jiřího Gutha-Jarkovského. Se svolením Jana Havelky, Tomáše Novotného a Ladislava Macky Vám přinášíme jejich vzpomínky.

Čestný předseda KČT Jan Havelka

Vážení pozůstalí, vážení smuteční hosté, dovolte mi, abych při příležitosti posledního rozloučení s naším předsedou dr. Jiřím Homolkou řekl několik slov, jako čestný předseda Klubu českých turistů jménem Vedení Klubu, ale také jménem svým. Vždyť jsme s Jirkou byli, více než dlouhých 30 let, nejen blízcí spolupracovníci, ale i skuteční přátelé. Když jsem Jirku v roce 1991 poprvé poznal na sekretariátu Klubu, přinášel si již s sebou dvě přednosti: Za prvé přicházel ze Vsetína, historické líhně výborných turistů, vybudované předválečným předsedou oblasti – tehdy župy – lékárníkem Puszkailerem a po únoru 1948 dlouhých 40 let udržované Vojtou Menšíkem, posledním žijícím členem předúnorového vedení Klubu. Za druhé již tehdy vedl turistický oddíl mládeže a takových lidí jsem si já vždy vážil. Po znovuobnovení činnosti KČT po roce 1990 se od počátku Jirka vyskytoval mezi těmi, kteří se snažili najít optimální organizační strukturu pro výchovu turistické mládeže. Když tehdy Tomáš Novotný založil Asociaci turistických oddílů mládeže (A-TOM), jako svébytnou mládežnickou organizaci, byl to právě on, kdo tehdy, když hrozilo úplné odtržení A-TOM od Klubu, mně, jako předsedovi KČT, pomohl tehdy prosadit takové organizační postavení předsedy Asociace ve vedení KČT, které umožnilo další nejtěsnější spolupráci mezi KČT a Asociací TOM. Toto organizační uspořádání přežilo více než 10 let a umožnilo později zachovat jednotu v dalším směřování obou našich organizací. Do Ústředního výboru KČT byl zvolen prvně v roce 2006 a pracoval v něm 12 let jako místopředseda a 2,5 posledního roku jako předseda. To, když v kritické situaci Klubu, kdy bylo nutno změnit složení výboru, přijal můj návrh, aby kandidoval na předsedu. Byl zvolen předsedou a již tím se výrazně zasloužil v roce 2022 o potřebnou stabilizaci klubového vedení. Pod jeho vedením byla rozpracována řada nových projektů, bohužel však krutý osud přerušil jeho úspěšnou práci. V ústředním výboru, ve funkci místopředsedy a předsedy ekonomické rady, mě vždycky podporoval v mých snahách o rozvoj sítě turistických chat a byl ostře proti prodeji těchto chat za účelem získání dalších prostředků na činnost. Podobně jako pro mě se turistické chaty staly i pro něj rodinným stříbrem Klubu. To se odrazilo nejdříve v tom, jak dokázal se svým turistickým oddílem mládeže zvelebit dva mládežnické ubytovací objekty: všechny tři chalupy na Polaně a chatu Kusalíno. Později to pak prokázal ve své práci v řídící komisi pro výstavbu Bezručovy chaty na Lysé hoře. Má proto výraznou zásluhu na postavení této nejmodernější chaty KČT. Celou tu dobu pracoval zároveň ve vedení Asociace TOM, o čemž zde bude hovořit její předseda Tomáš Novotný.

Milý Jirko, ve chvíli, kdy se s Tebou na tomto světě naposledy loučíme, Ti chci za vše, co jsi pro Klub českých turistů a jeho turistickou mládež udělal, upřímně poděkovat a slibuji Ti za sebe i za další vedoucí funkcionáře Klubu, že budeme dále společně postupovat k cílům, které byly i Tvými cíli. A že já osobně, až budu chtít vzpomínat, snad dokážu ještě jednou vystoupat na Tvoji milovanou Polanu nebo na Kusalíno, kde Ty jsi učil své mladé tomíky milovat přírodu a krajinu, vštěpoval jim smysl pro kolektiv a učil je pracovat pro druhé. V duchu Tě přitom vždy uvidím v jejich středu tak aktivního, jak jsem Tě vídal při svých návštěvách těchto míst. Lidé, kteří vychovávají nové generace, nikdy neodejdou z tohoto světa úplně – část jejich osobnosti žije dále v myslích a srdcích jejich žáků. Čest Tvojí památce!

Předseda Asociace Tom Tomáš Novotný

Milá Dito, Janičko, Tome, vážená rodino, přátelé, srdci, duši, představivosti a hlavně vzpomínkám, tak živým a plastickým, se pořád ještě nechce uvěřit. Uvěřit tomu, co rozum pomalu a neochotně zpracovává. Loučíme se s Jirkou. V hlavě se mi odvíjí pás vzpomínek na třiatřicet let známosti. Máme to tak každý. Jen máme ty vzpomínky každý své, unikátní. Já vzpomínám na první krůčky našeho spolku, u kterých Jiří byl. Na dobrého a poctivého diskutéra schopného hledat řešení – to nejlepší pro tomíky. Na – tehdy mladíka, co neváhal párkrát za měsíc sednout na vlak a přijet do Prahy či České Lípy, kde se v roce 1991 diskutovalo o podobě spolku. Vzpomínám na zápal, s jakým přesvědčoval Jana Havelku ke koupi chalupy Kusalíno. Víte, že chvíli bylo ve hře i pojmenování Kopretina? Na schůzování náčelnictva. Na Budapešť, kde mi opatrně, ale pevně řekl, že Kusalíno by bylo vhodné doplnit i o Polanu. Na jeho svatbu. Pršelo? Měli tehdy před kostelem svatého Tomáše v Brně deštníky? Já myslím, že ano. Na radost z novorozeného syna Toma – a třeba i na takový detail, s jakým mi tatínek Jirka o pár let později popisoval synátorův vajíčkový apetýt. Obdivoval jsem jeho dobrodružné cesty po sibiřských řekách, jeho výdrž a sílu. Měli jsme tisíc a jeden společných zážitků, a předesílám, že nejen ze schůzí a sněmů, nejen z chodu spolku. Ztratili jsme se jeden druhému někde ve třiceti metrech pod mořem na Elbě, mokli jsme svého času na bouřlivých švýcarských řekách. Přibližovali jsme se - a také se často a výrazně vzdalovali. Vždycky jsme se ale uměli dohodnout a podat si ruku. Jirka byl pravý Valach: houževnatý, tvrdohlavý, trochu konzervativní, v mnohém neoblomný. Svůj. Spolkem, spolky žil a dával jim podstatnou část sebe sama. Zůstává tu po něm dobré a velké dílo. Tomíci mu vděčí za mnohé. Za síť mezinárodních kontaktů, za dvě skvělé horské základny, za energii, kterou uměl dělit mezi naši asociaci a Klub českých turistů. Jirka byl také dobrý a milující manžel, táta a syn. Ne také – především. Dito, Janičko, Tome, držte se. Budete tátu vidět na každém kroku. Budete ale také pokračovat v některých dobrých věcech, které začal a ke kterým vás vedl. Bude tu i tímhle způsobem s Vámi.

Místopředseda Ladislav Macka

Vážení přítomní, sešli jsme se dnes proto, abychom uctili památku našeho předsedy dr. Jiřího Homolky a abychom se s ním na tomto, pro turisty památném místě, symbolicky rozloučili. Zpráva o jeho odchodu nás doslova šokovala. Opustil nás nečekaně, rychle a hlavně brzy. Bylo mu teprve 58 let a nikdo z nás, co jsme se pohybovali v jeho blízkosti, si neuvědomuje, že by byl někdy vůbec, natož vážně, nemocný. Je to strašná rána především pro jeho rodinu. Pro jeho manželku Ditu, pro syna Tomáše, který letos promoval, a pro dceru Janu, která studuje na vysoké škole. Je to rána pro nás všechny, kteří jsme ho znali, a kterým byl blízký. Jiří Homolka se narodil na Vsetíně, kde také prožil téměř celý svůj život. V mládí vystudoval univerzitu J. E. Purkyně v Brně, na které získal titul doktora přírodních věd a skoro celou svoji profesní kariéru pak pracoval ve školství. Celý život byl nadšeným turistou a vůbec velmi aktivním sportovcem. Tak jako ve své profesi, tak i v turistice a ve sportu se věnoval především mládeži a mohu potvrdit, že na Vsetínsku měl pověst uznávaného pedagoga a mládežnického vedoucího. Bezesporu se zapsal do mysli a duší stovek mladých lidí. My jsme ho znali především jako dlouholetého funkcionáře Klubu českých turistů a je potřeba říct, že toho stihl opravdu hodně. Už v mládí začínal jako vedoucí vsetínského oddílu mládeže, postupně se stal předsedou TJ Slovan Vsetín, pak předsedou odboru KČT Vsetín a v posledních letech byl předsedou zlínské oblasti. Při tom všem působil i na celostátní úrovni. Byl dlouhých 19 let místopředsedou Asociace turistických oddílů mládeže a během této doby i členem celorepublikového Vedení Klubu českých turistů, kde také po čtyři léta zastával funkci místopředsedy. V roce 2022 byl zvolen za předsedu celého Klubu. Do této práce se pustil s plnou vervou a brzy se stal pro veřejnost zřetelnou tváří KČT. Dobře si uvědomoval, že turistické hnutí musí reagovat na generační změnu a že je potřeba následovat současné trendy v chápání turistiky. Uznával a ctil tradiční hodnoty, které KČT reprezentuje a současně plánoval a činil kroky ke zatraktivnění KČT v očích mladých lidí. Mohu za současné Vedení KČT prohlásit, že hodláme sledovat tento směr a naplnit tak jeho odkaz, který nám tu zanechal. Místopředseda KČT Ladislav Macka Byl také velmi aktivní sportovec. Hrdě o sobě prohlašoval, že je vášnivý lyžař a dlouhá léta byl instruktorem lyžování a instruktorem snowboardingu. Byl to také cestovatel. Jako příklad jeho cest uvedu to, že dvakrát sjel řeku Jenisej v divoké sibiřské přírodě a že v jižní Americe vystoupil na nejvyšší horu And Aconcaguu, která je vysoká téměř 7 000 metrů. Absolvoval tedy výpravy, které by mu mohl závidět leckterý dobrodruh. Byl výjimečný i ve svém zaměstnání. Na Vsetíně působil jako středoškolský profesor, vyučoval matematiku a fyziku a za svoji práci obdržel resortní vyznamenání. Nevím, jak se ten titul nazývá, ale vím, že mu ho předával ministr školství osobně. To znamená, že se muselo jednat o velmi prestižní ocenění jeho práce. Já osobně jsem Jirku Homolku tak dlouho neznal, ale mohu říct, že jsme se velmi rychle sblížili, že jsme si porozuměli, že jsme i leccos zažili a že jsme byli kamarádi. Tomu bezesporu přispěla i jeho vstřícná a otevřená povaha. Mohu jen litovat, že nám nebylo přáno více se užít, více spolupracovat a že jsem nemohl poznat celou šíři jeho osobnosti. Jirka Homolka byl čestný, pracovitý, poctivý a slušný člověk. Sálal energií, kterou šířil kolem sebe, a když potřeboval, tak uměl strhnout ostatní. Každou příležitost, a to i tu sebemenší, využil k tomu, aby se zasmál. Smál se skoro pořád. Uměl šířit pohodu a uklidnění. Byl kolegiální a vstřícný. Každý se mohl na něho obrátit, s každým promluvil, každému se věnoval. Když nám odejde někdo, na kom nám záleží, tak řekneme: "Tak toho je opravdu škoda". V případě Jirky Homolky to platí bezvýhradně a mnohonásobně. Jeho odchod je pro nás velká ztráta. Naše duše dostaly přímý zásah. Přišli jsme o dobrého člověka, kamaráda a důležitého spolupracovníka. Věřím, že si na Jirku Homolku často vzpomenete a že Vaše vzpomínka na něj bude vždycky hezká. Čest jeho památce. 

Jirko, díky za všechno.

Vytvořeno 11. září 2024 ................................................................................................................................ Aktualizováno 02. prosince 2024